Co řídí japonské chování?

29. 12. 2011 14:50:02
"U Evropanů, kteří se vrátili z Japonska, nebo pracují s Japonci, se nejčastěji setkávám se dvěma typy názorů," píše Misha Škrábová, která s CEE Intercultural spolupracuje jako expert na Japonsko. Poprosila jsem ji, aby pro tento blog napsala pár řádek o svých zkušenostech s Japonci a Japonkami. Následující text je od ní.

"Prvním názorem na Japonsko je naprosté nadšení nejen z krásy japonských památek, zenových zahrad a gejš, ale i z velmi zdvořilého a milého chování Japonců k cizincům. Např. má kamarádka při své návštěvě Japonska u jednoho chrámu zapomněla drahý foťák. Po dvou hodinách, kdy se pro něj vrátila, u něj seděla skupina asi čtyřech Japonek středního věku, které ho celou hlídaly, aby ho mohly v pořádku předat té záhadné cizince, která ho ztratila. Kdyby se kamarádka pro foťák nevrátila, kdo ví, jestli by tam neseděly dodnes... Já jsem zase při své první cestě do Japonska, kdy jsem ještě japonsky neuměla, nemohla najít stanici metra a opravdu stará japonská stařenka, která neuměla ani slovo anglicky, mne na moje prosebné "Shinjuku station" beze slova dovedla k mému asi 2km vzdálenému cíli. Pak se mi hluboce poklonila a šla zase zpátky.

Druhý typ názorů na Japonsko bych nazvala "mírné rozpaky až pohrdání". Vyskytuje se hlavně u cizinců, kteří od Japonců někdy něco nutně potřebovali nebo očekávali. Těm totiž Japonci kvůli svému, pro Evropany netransparentnímu, chováním mohou připadat povrchní a pokrytečtí. Lze to demonstrovat na jednoduchém příkladu. Když přijde Evropan na návštěvu k jinému Evropanovi a blíží se čas večeře, hostitel pravděpodobně nabídne svému hostu, zda by s ním chtěl povečeřet - a myslí to vážně. Většina evropských hladových hostů pozvání s povděkem přijme, nebo pokud hlad nemá, odpoví zkrátka, že děkuje, ale nemá hlad. V Japonsku je však zcela běžné, že se hostitel musí zeptat: "Budete tak laskav a přijmete moje pozvání na večeři?" a host musí automaticky odpovědět, že "velmi děkuje, ale nemá hlad". Obě strany zkrátka dopředu vědí, co v této situaci říct a jak se zachovat, aby byla zachována celková harmonie, zváná "wa". Hodně japonských rozhovorů je proto vlastně skoro identických, protože se ví, kdy kdo má co na co říct.

Japonci totiž v rámci sociálního chování rozlišují dva principy "honne" (pravé pocity) a "tatemae" (tzv. "pravda za zdí", neboli fasáda, která pravé pocity zakrývá). První princip chování, kdy Japonci dávají průchod opravdovým emocím, se uplatňuje jen při velmi osobních situacích, většinou jen v rodinném kruhu, zatímco druhý princip se užívá s přáteli, v práci a mnoha dalších sociálních situacích. Tatemae se tedy běžně v japonské společnosti používá jako jakýsi katalyzátor harmonické atmosféry. Existuje mnoho situací, kdy je mnohem podstatnější harmonie celkové situace, než pocity nebo potřeby jedince.

Moje kamarádka Yui je houslistka a v době, když žila 3 roky v Praze, měla s jejím orchestrem v Praze a okolí plno koncertů. Vím, že se květiny většinou nosí jen hlavním hudebním hvězdám, což kamarádka, která hraje druhé housle není. Ale protože ji mám ráda, většinou jsem jí přesto květinu po koncertě donesla a říkala jí, že pro mne byla nejlepší. Ona se tomu smála a vypadala, že má z té nečekané pozornosti radost. Včera jsem byla na jejím prvním japonském koncertě a po něm jsem na ni počkala u východu z divadla a s úsměvem jí dala kytici. Ona ale zbledla a šeptem mi řekla, že se to opravdu nehodí, že se cítí trapně. Mohla by ji vidět kamarádka hrající na triangl, která květiny nedostane. Tatemae. Po čajovém obřadu, o kterém jsem psala minule, mi maminka mé japoské rodiny řekla, že se jí bolestí z toho klečení chtělo plakat, ale já si podle jejího výrazu celou dobu myslela, že si obřad užívá. Tatemae. Yui byla pozvaná na svatbu své kamarádky. Yui zatím vydělává měsíčně v orchestru jen 6.000 Kč a povinný příspěvek na svatební dar byl 6.000 Kč. Yui přispěla plnou částkou a ještě hrála celu dobu svatby na housle pro zpříjemnění atmosféry. Pak neměla na autobus zpátky. Tatemae.

Je ale tatemae povchnost a přetvářka? V evropském chápání nepochybně ano, v Evropě (přiměřené) vyjadřování pravých pocitů patří ke zdravé psychické integritě člověka. Ale v japonském světě je tatemae něco zcela samozřejmého, něco, co patří k dobrému vychování a co asi zůstane navždy zaryto pod japonskou kůží."

Autor: Zuzana Duffková | čtvrtek 29.12.2011 14:50 | karma článku: 20.54 | přečteno: 2006x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Jiří Kačír

V USA je standard jen 10 dní dovolené ročně a ne každá firma nabízí volno o všech svátcích

V posledních letech jsem se několikrát zajímal o možnostech práce v USA. Na toto téma jsem četl řadu názorů a článků, realita pracovních podmínek v této zemi mi trochu vzala iluze.

29.3.2024 v 16:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 2 | Diskuse

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 18.33 | Přečteno: 250 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 11.64 | Přečteno: 145 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3734
Je konzultantkou, koučem a facilitátorkou především v oblasti interkulturního managementu a relokačního poradenství. V roce 2011 založila společnost CEE Intercultural (www.CEEIntercultural.com). Externě přednáší Interkulturní komunikaci na univerzitě v Regensburgu a "Organisational Behaviour" na univerzitě v Offenburgu. Na dobrovolnické bázi působí jako psychoterapeut v občanském sdužení InBáze Berkat podporující migranty. Vystudovala psychologii na univerzitě Regensburg a ve vedlejším studiu podnikovou ekonomii.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...