Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Češi pohledem cizinců

11. 01. 2012 5:01:00
Dostaly se mi do ruky materiály, které dostávají někteří Američané a některé Američanky jako přípravu na svůj pobyt v České republice. Mimo jiné se v nich dozvídají, „jak se chovat k české ženě“. Dvě z nich mne zaujaly: „Královského ocenění se z vaší strany dostane české ženě tehdy, když ji pozvete na pivo. Může to znít vulgárně. Ale jelikož se česká kultura točí právě kolem piva, prokážete jí tak, že si vážíte její společnosti.“ a „České ženy ocení konverzaci s Vámi, pokud jste otevřený/á a ochotný/á ke kompromisům. Její důvěru si získáte, pokud budete hovořit stejnou měrou jako naslouchat.“

V podobných příručkách nebo na webu se cizinci dozvídají, že „je slušné se v Česku usmívat, když jste někomu představován – ale neusmívejte se jen tak, bez důvodu, např. když sedíte sám u stolu v kavárně.“ Nebo: „Připravte se na to, že sem tam můžete vidět čurat dítě nebo muže u silnice.“ Ale také: „Přepočítávejte si své účty a mějte na pozoru své tašky a peněženky.“

Do jaké míry tyto rady pomáhají? Do jaké míry naopak zostří stereotypy a předsudky? Těžko říct. Co platí na jednoho, nemusí platit pro druhého. Seznam toho, co dělat, když se setkáme s Číňanem nebo s Indem, by byl neúplný bez lidského prvku. Byl by to recept bez přísad.

A tak se ráda ptám těch, kteří v České republice žijí a pracují (mám tu na mysli spíše komerční oblast), jaký je jejich pohled na Čechy a Češky. Je těžké generalizovat. Přesto pár vybraných postřehů:

Němci, Holanďané, Francouzi, Rakušané, Italové a lidé ze Severní Ameriky o Češích hovoří jako o lidech, kteří jsou v prvním kontaktu velmi přátelští a slušní. Někdo říká spíš „rezervovaní“ nebo „opatrní“. Prý je nápadné, jak se usmíváme, jak jsme zdvořilí až formální, málo mluvíme o sobě a spíš necháváme mluvit „cizince“. „Když u nás člověk přijde poprvé do práce, lidé za ním chodí a navazují kontakt. Minutu nebo dvě s ním povykládají o tom, odkud přichází a co ho tady čeká nového. Tady v Čechách musím první krok udělat já. Když už ho ale udělám, setkám se s úsměvy, přátelskými slovy a ochotou pomoci,“ říká expat z USA. Mate ho, že nijak výrazně neprojevujeme nadšení, ale zároveň ani neochotu spolupracovat či komunikovat. Proto se také o Češích a Češkách někdy říká, že jsme neprůhlední – je těžké poznat, co si doopravdy myslíme. „Je tu pro mne extrémně těžké rozpoznat, kdy lidé říkají, co si myslí, a kdy říkají to, co chci slyšet já,“ říká manažer z Belgie.

Tito "cizinci" nás popisují jako skromné lidi, kteří se netlačí do popředí. Někdy prý až příliš skromné. Diví se, že ani při příjímacích pohovorech často nedokážeme pojmenovat, v čem jsme dobří. „Moji čeští kolegové se nedokáží prodat, ukázat se jako experti, věcně popsat, v čem konkrétně jsou dobří." Také pozorují, že vyčkáváme, než projevíme vlastní názor. Což prý ovšem platí pouze pro případy, kdy to nemůžeme udělat anonymně. Nehas, co tě nepálí a co můžeš, sleduj z povzdálí...

Hodně lidí ze zahraniční si myslí, že máme rádi humor. Všechno jde s žertem. A to je humor to, co se na druhé kultuře chápe nejhůře. Cimrman, největší Čech, kterého znají a ctí všechny generace a který byl vším a zároveň neexistoval... To se těžko chápe. Ještě hůře než Švejk, známý kde jinde než především v německy mluvících zemích. Jak píše Jiří Gruša: Švejk jako relativista, kterému se v prstech rozplyne věc sama. A jeho „Poslušně hlásím“ - i když ten, kdo hlásí, vlastně neposlouchá a přece jen hlásí poslušně...

Jiní si třeba všímají, jak mladí jsou u nás lidé na vysokých pozicích, jak běžné je veřejně projevovat nelibost vůči jiným národnostem, jak bravurně zacházíme se kroužky a háčky nad písmeny a hláskami nebo jak je těžké odmítnout panáka na firemních večírcích.

Autor: Zuzana Duffková | středa 11.1.2012 5:01 | karma článku: 38.42 | přečteno: 13021x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Pavel Vrba

Když dorazí temný stín

a k tomu ještě se zpožděním. Člověku se pak pod nohama otřese zem a duši zahalí smutek. Jsou to okamžiky, kdy si člověk plně uvědomí tu smrtelnost všeho živého, co má rád a na čem mu skutečně záleží.

28.6.2017 v 9:45 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 124 | Diskuse

Václav Vít

Odpočinkové, okurkově sezonní zpravodajství.

Jde o účelově, rádoby humorně nadnesený ohlas skutečných událostí, které zas nejsou tak veselé. Doufejme, že nepodlehne cenzuře.

28.6.2017 v 9:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Vlasta Bohdalová

Objevení Ameriky dne 26. června 2017

Dne 26. června 2017 objevili v Hospodářských novinách Ameriku. Platy českých učitelů jsou nejnižší v Evropské unii a v OECD. Výdaje na žáka (počítáno v paritě kupní síly) jsou také nejnižší. Podíl školních výdajů na HDP je...

28.6.2017 v 8:13 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 237 | Diskuse

Jiří Havlíček

"Z cizího krev neteče“

Nikdy mě nenapadlo, že v životě uvidím přímo na vlastní oči, jak se může stát z nevýrazného "šetřílka“ nenažrané monstrum, které postrádá jakoukoliv známku soudnosti.

28.6.2017 v 7:53 | Karma článku: 19.58 | Přečteno: 514 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Manželská hádka - válka nebo happy end?

Tvrdost. Neústupnost. Válečné masky pevně nasazeny. Meče naostřeny a štíty pečlivě nazdobené děsivými obrazci. Dva nesmiřitelní bojovníci odhodlaně stojící proti sobě. Nesmiřitelní a neúprosní. Připraveni druhého srazit na kolena.

28.6.2017 v 7:15 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 229 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3523
Je konzultantkou, koučem a facilitátorkou především v oblasti interkulturního managementu a relokačního poradenství. V roce 2011 založila společnost CEE Intercultural (www.CEEIntercultural.com). Externě přednáší Interkulturní komunikaci na univerzitě v Regensburgu a "Organisational Behaviour" na univerzitě v Offenburgu. Na dobrovolnické bázi působí jako psychoterapeut v občanském sdužení InBáze Berkat podporující migranty. Vystudovala psychologii na univerzitě Regensburg a ve vedlejším studiu podnikovou ekonomii.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.