Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co řídí japonské chování?

29. 12. 2011 14:50:02
"U Evropanů, kteří se vrátili z Japonska, nebo pracují s Japonci, se nejčastěji setkávám se dvěma typy názorů," píše Misha Škrábová, která s CEE Intercultural spolupracuje jako expert na Japonsko. Poprosila jsem ji, aby pro tento blog napsala pár řádek o svých zkušenostech s Japonci a Japonkami. Následující text je od ní.

"Prvním názorem na Japonsko je naprosté nadšení nejen z krásy japonských památek, zenových zahrad a gejš, ale i z velmi zdvořilého a milého chování Japonců k cizincům. Např. má kamarádka při své návštěvě Japonska u jednoho chrámu zapomněla drahý foťák. Po dvou hodinách, kdy se pro něj vrátila, u něj seděla skupina asi čtyřech Japonek středního věku, které ho celou hlídaly, aby ho mohly v pořádku předat té záhadné cizince, která ho ztratila. Kdyby se kamarádka pro foťák nevrátila, kdo ví, jestli by tam neseděly dodnes... Já jsem zase při své první cestě do Japonska, kdy jsem ještě japonsky neuměla, nemohla najít stanici metra a opravdu stará japonská stařenka, která neuměla ani slovo anglicky, mne na moje prosebné "Shinjuku station" beze slova dovedla k mému asi 2km vzdálenému cíli. Pak se mi hluboce poklonila a šla zase zpátky.

Druhý typ názorů na Japonsko bych nazvala "mírné rozpaky až pohrdání". Vyskytuje se hlavně u cizinců, kteří od Japonců někdy něco nutně potřebovali nebo očekávali. Těm totiž Japonci kvůli svému, pro Evropany netransparentnímu, chováním mohou připadat povrchní a pokrytečtí. Lze to demonstrovat na jednoduchém příkladu. Když přijde Evropan na návštěvu k jinému Evropanovi a blíží se čas večeře, hostitel pravděpodobně nabídne svému hostu, zda by s ním chtěl povečeřet - a myslí to vážně. Většina evropských hladových hostů pozvání s povděkem přijme, nebo pokud hlad nemá, odpoví zkrátka, že děkuje, ale nemá hlad. V Japonsku je však zcela běžné, že se hostitel musí zeptat: "Budete tak laskav a přijmete moje pozvání na večeři?" a host musí automaticky odpovědět, že "velmi děkuje, ale nemá hlad". Obě strany zkrátka dopředu vědí, co v této situaci říct a jak se zachovat, aby byla zachována celková harmonie, zváná "wa". Hodně japonských rozhovorů je proto vlastně skoro identických, protože se ví, kdy kdo má co na co říct.

Japonci totiž v rámci sociálního chování rozlišují dva principy "honne" (pravé pocity) a "tatemae" (tzv. "pravda za zdí", neboli fasáda, která pravé pocity zakrývá). První princip chování, kdy Japonci dávají průchod opravdovým emocím, se uplatňuje jen při velmi osobních situacích, většinou jen v rodinném kruhu, zatímco druhý princip se užívá s přáteli, v práci a mnoha dalších sociálních situacích. Tatemae se tedy běžně v japonské společnosti používá jako jakýsi katalyzátor harmonické atmosféry. Existuje mnoho situací, kdy je mnohem podstatnější harmonie celkové situace, než pocity nebo potřeby jedince.

Moje kamarádka Yui je houslistka a v době, když žila 3 roky v Praze, měla s jejím orchestrem v Praze a okolí plno koncertů. Vím, že se květiny většinou nosí jen hlavním hudebním hvězdám, což kamarádka, která hraje druhé housle není. Ale protože ji mám ráda, většinou jsem jí přesto květinu po koncertě donesla a říkala jí, že pro mne byla nejlepší. Ona se tomu smála a vypadala, že má z té nečekané pozornosti radost. Včera jsem byla na jejím prvním japonském koncertě a po něm jsem na ni počkala u východu z divadla a s úsměvem jí dala kytici. Ona ale zbledla a šeptem mi řekla, že se to opravdu nehodí, že se cítí trapně. Mohla by ji vidět kamarádka hrající na triangl, která květiny nedostane. Tatemae. Po čajovém obřadu, o kterém jsem psala minule, mi maminka mé japoské rodiny řekla, že se jí bolestí z toho klečení chtělo plakat, ale já si podle jejího výrazu celou dobu myslela, že si obřad užívá. Tatemae. Yui byla pozvaná na svatbu své kamarádky. Yui zatím vydělává měsíčně v orchestru jen 6.000 Kč a povinný příspěvek na svatební dar byl 6.000 Kč. Yui přispěla plnou částkou a ještě hrála celu dobu svatby na housle pro zpříjemnění atmosféry. Pak neměla na autobus zpátky. Tatemae.

Je ale tatemae povchnost a přetvářka? V evropském chápání nepochybně ano, v Evropě (přiměřené) vyjadřování pravých pocitů patří ke zdravé psychické integritě člověka. Ale v japonském světě je tatemae něco zcela samozřejmého, něco, co patří k dobrému vychování a co asi zůstane navždy zaryto pod japonskou kůží."

Autor: Zuzana Duffková | čtvrtek 29.12.2011 14:50 | karma článku: 19.32 | přečteno: 1900x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Pavel Vrba

Když dorazí temný stín

a k tomu ještě se zpožděním. Člověku se pak pod nohama otřese zem a duši zahalí smutek. Jsou to okamžiky, kdy si člověk plně uvědomí tu smrtelnost všeho živého, co má rád a na čem mu skutečně záleží.

28.6.2017 v 9:45 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 124 | Diskuse

Václav Vít

Odpočinkové, okurkově sezonní zpravodajství.

Jde o účelově, rádoby humorně nadnesený ohlas skutečných událostí, které zas nejsou tak veselé. Doufejme, že nepodlehne cenzuře.

28.6.2017 v 9:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Vlasta Bohdalová

Objevení Ameriky dne 26. června 2017

Dne 26. června 2017 objevili v Hospodářských novinách Ameriku. Platy českých učitelů jsou nejnižší v Evropské unii a v OECD. Výdaje na žáka (počítáno v paritě kupní síly) jsou také nejnižší. Podíl školních výdajů na HDP je...

28.6.2017 v 8:13 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 237 | Diskuse

Jiří Havlíček

"Z cizího krev neteče“

Nikdy mě nenapadlo, že v životě uvidím přímo na vlastní oči, jak se může stát z nevýrazného "šetřílka“ nenažrané monstrum, které postrádá jakoukoliv známku soudnosti.

28.6.2017 v 7:53 | Karma článku: 19.34 | Přečteno: 514 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Manželská hádka - válka nebo happy end?

Tvrdost. Neústupnost. Válečné masky pevně nasazeny. Meče naostřeny a štíty pečlivě nazdobené děsivými obrazci. Dva nesmiřitelní bojovníci odhodlaně stojící proti sobě. Nesmiřitelní a neúprosní. Připraveni druhého srazit na kolena.

28.6.2017 v 7:15 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 229 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3523
Je konzultantkou, koučem a facilitátorkou především v oblasti interkulturního managementu a relokačního poradenství. V roce 2011 založila společnost CEE Intercultural (www.CEEIntercultural.com). Externě přednáší Interkulturní komunikaci na univerzitě v Regensburgu a "Organisational Behaviour" na univerzitě v Offenburgu. Na dobrovolnické bázi působí jako psychoterapeut v občanském sdužení InBáze Berkat podporující migranty. Vystudovala psychologii na univerzitě Regensburg a ve vedlejším studiu podnikovou ekonomii.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.